Na hlavní stránku horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Teplice

Kolaudace slovy Gerharda Tschunka

Je sobota. Sobota, jako každá jiná. Svátek má Kristýna a počasí, spíše nic něž moc. Déšť, bouřky a chladno. Trochu divné počasí na červenec ne, co říkáte? Ale nevadí. Dnes je sobota s velkým S. Den D. Dlouho ho tepličtí horolezci v čele s Ing. Pavlem Aksamitem připravovali. A i několikrát přesouvali, protože dokončení prací na horolezecké chatě v Tisé se nechtělo dařit. Ale dnes je všechno skončeno. Dnes se bude slavit. Pozvánky, ostatně velmi zdařilé, takové, které si člověk docela rád uschová, byly již dávno rozdány, veškeré důležité a podstatné věci jako pivo, vuřty a guláš zorganizovány a nakoupeny, hudba byla zajištěna. Taková malá, ale velmi rozhodující věc, jako pamětní tabulka je hotová. A můžeme to rozjet.

Začátek celé té parády byl stanoven na šestnáctou hodinu. Ale již dávno před touto dobou se začali hosté scházet. Chata byla vypucovaná jako mladá nevěsta, i když tomu baráku, bývalé hospodě, již bylo notných sto let. Za chatou chlapci postavili dva velké stany. Jeden veliký, takové šapitó a vedle jeden menší altán pro hudbu. Co kdyby pršelo. V tom velkém stanu nebyly jen stoly a lavice, ale bylo toho tam trochu více. V jednom rohu byla připravena malá výstavka horolezeckého náčiní, jakého se před léty používalo. To mladí koukali. Trikuny, boty se zvláštním kováním, skoby do ledu i do skály, různé ocelové karabiny, cepíny. I s takovým nářadím se dělaly velké výstupy. Na zadní stěnu se smyčkou promítaly staré fotografie se členy horolezeckého oddílu Teplice. Tam se mnoho lidí z přítomných poznávalo, jací jsme to byli junáci. Vyvrcholením promítání byla ukázka starého filmu, natočeného osmimilimetrovou kamerou, o zájezdech do Tater. Mnoho úsměvného bylo na tom starém snímku, který nám prezentoval jeho autor Jarda Štěrba.

Mezitím se okolí chaty naplnilo návštěvníky a hosty. Přijeli zblízka i zdaleka, mnoho starých přátel a kamarádů, kteří se zde, na tomto setkání srdečně zdravili, a ve skrytém koutku očí se jim přece jenom občas zaleskla maličká slzička. Byli tu téměř všichni z teplického oddílu, sešla se tu kompletní parta z bývalých Báňských projektů v čele s Janem Pourem, který ovšem stylově dorazil na svém kovovém oři. Byli tu horolezci z dubského oddílu, oddílu který má s tím teplickým velmi přátelské vztahy. A mnoho dalších a dalších. Ti všichni, kteří se zapsali na památní list do chatové knihy, sem nepřijeli pouze na tu oslavu, ale přijeli právě pro tato setkání, která jsou tak vzácná, povzbuzující a radostná. Veselá nálada vládla všude kolem, smích a zvolání "jé, to jsi ty" znělo všude okolo. I počasí se umoudřilo. Bylo docela příjemno. Jak to jenom ten Pavel udělal. Určitě svatému Petrovi něco šoupnul.

A v této povznesené náladě začal, s mírným zpožděním, to je pravidlo, důležité věci nezačínají včas, ten vlastní akt, jak jej nazvala Alena. Ta se také ujala před celým shromáždění, které nastoupilo poslušně do půlkruhu, zahájení celé akce. Svým neopakovatelným šarmem, se zářícíma očima, tato mladá dáma přivítala všechny přítomné, seznámila je s programem a poté spolu se Šárkou předala oddílová trička některým zasloužilým. Na její vyzvání se projevu ujal Gerhard Tschunko. Ve svém projevu se zmínil o funkci oddílové chaty, o jejím poslání, zmínil se o trnité cestě budování tohoto objektu, vyslovil vřelý dík všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném dokončení tohoto díla. Vyslovil myšlenku poslání této chaty pro budoucí generaci. Po této řeči, která byla přijata s upřímným a souhlasným potleskem, se ujal Pavel spolu s Gertem odhalení pamětní desky. Po odpočítávání davu klesla utěrka, pardon, klesl závoj, zakrývající zabudovanou desku. Na desce je datum a připomínka na čtyři zakladatele chaty oddílu. Po nezbytném fotografování celého ansámblu, začala volná zábava. Plápolal táborák, opékaly se vuřty, rozdával se guláš, mimochodem velmi zdařilý, a pilo se pivo. Tvořily se hloučky lidí, kteří si toho měli tolik co říci.

Poté začaly dívky losovat tombolu. Šárka spolu s Alenou a s pomocí malé dívenky, která vytahovala výherní lístky z umělohmotného nočníčku, rozdělovaly výherní předměty těm šťastlivcům, kteří měli to správné číslo.

Tak plynul čas v příjemné náladě a najednou tu byl večer a setmělo se. Shromáždili jsme se na prostranství za chatou, kde se pod taktovkou Pavla chystala oznámená fireshow. Pavel dal povel tři a už to začalo. Rakety vylétávaly jedna za druhou. Ohnivé koule, prskající ohně, barevná světla, některé vylétávaly s pískotem, jiné zas za sebou zanechávaly ohnivé ohony. Bylo to velkolepé divadlo. Pavel nám nabídl opravdu velkolepou podívanou. Po dosti dlouhou dobu jsme se všichni kochali rozzářeným nebem. Díky Akso.

Hudebníci ladili své nástroje a začali hrát. Byly vlastně hudby dvě. Jedna, laděná spíše melodicky a tvrdý metal. Obě se daly poslouchat. Pomalu se stmívalo, a při hudbě té jemnější skupiny se začalo i tančit. Napřed jedna odvážná dvojice z Dubí, ale záhy se přidali i jiní. To jste koukali, jak se Šárka se svým partnerem rytmicky vlnila při rytmu rocku nebo rege. Ale i ostatní tanečníci se nadali zahanbit. I když na té hrbolaté trávě to nebylo nikterak jednoduché. Bylo prostě fajn. Byl pozdní čas, mnozí nás již opustili ale i ti co zůstali se pomalu vytráceli do hajan, jen pár vytrvalců očekávalo první ranní úsvit.

Ráno bylo nepříjemné. Chlad a jemný deštík vítal vstávající do nového dne. Ranní toaleta, na to je chata výborně vybavená, trochu snídaně, někdo kávu, čaj nebo polévku. A začalo se uklízet a balit. Dívky a ženy uklízely prostory chaty, abychom zde nezanechali spoušť, velká parta balila ty dva stany. Prostě každý přiložil ruku k dílu a tak to má také být.

Nastalo loučení. To je vždy trochu smutné, s nádechem nostalgie. Ale i s nadějí. Již večerem prosakovala myšlenka opakování. A pak někdo nastolil otázku, zda je chata již úplně hotová. Kdepak zvolali radostně, budou se zateplovat půdní prostory, venku je třeba udělat fasádní nátěry a další. Hurá, bude další kolaudace. A hned bylo loučení veselejší.

Chtěl bych zde za mne ale i za všechny, kteří se této zdařilé akce zúčastnili, poděkovat organizátorům za jejich dobrou a ne vždy jednoduchou práci. Díky a rádi přijedeme zas.